První partička · 19. březen 2011 by Přemysl Bukovský
Televizní improvizační půlhodinka je zřetelně inspirována improvizační ligou, ale postrádá základní princip soutěže dvou týmů nebo taky sportovního ducha a tak bez této konstrukce bude mít asi divák potíže přijít na to, proč se to celé děje tak, jak se to děje. Jeden pán úkoluje čtyři pány a ti pro něj (a diváky) improvizují. Žádné body. Žádný vítěz. Jen „čistá“ zábava.
Osobně to na mě působilo křečovitě. Je jasné, že už během příprav tvůrci narazili na rozpor mezi divadelní časem a časem televize, a tak se ve finále snaží o jistou překotnost. Velmi oceňuji výkon Ondřeje Sokola, který podle mě nejvíc hrál a bylo z toho cítit, že se rozhodl to do lidí „pustit“. V těsné závěsu za ním se mi líbil Igor Chmela. Richard Genzer v nějakém šotu o přípravách Partičky hovořil o tom, že není herec a že to bude mít těžké. To měl pravdu, ale pořád dopadl lépe než jeho stájový kolega Michal Suchánek, který z mého hlediska naprosto propadl a ze zoufalství se exhiboval, protože ho asi nic lepšího nenapadlo. Kam to asi posune příště, čím nás ještě může překvapit? Z toho mám trochu strach.
Myslím, že se ukázalo jak náročná improvizace je. Především klade nároky na intelektuální dovednosti, schopnost mluvit z patra a taky fyzicky-herecké zkušenosti rychle se dostat do postavy a vyjádřit ji symbolickou zkratkou. Improvizace je dobrá, když je herec maximálně otevřený a uvolněný, ale taky musí mít intelektuálně co nabídnout. V tom je improvizace krutá, že bez okolků odhalí naše slabá místa. Můžeme sami z nich dělat legraci nebo se je snažit upatlaně skrýt.
Jsem vlastně zvědavý na další pokračovaní. Zajímá mě, jestli se herci více osmělí nebo sklouznou k lacinému humoru. Kdyby se s každým dílem třeba jeden z hráčů vystřídal s někým novým, určitě by to pomohlo. Tak či tak jim držím palce – zlomte vaz!
Komentář [4]
Dracula v Divadle v Celetné · 31. srpen 2009 by Přemysl Bukovský
Z nedostatku času se mi vyvinula nová forma divadelní recenze, tak zvaná recenze zpožděná, nebo spíš ohlédnutí za představením a nebo taky co si z toho představení pamatuji po tak dlouhé době. Nejpřesnější pojmenování této časové prověrky je jestli představení bylo skutečně nezapomenutelné.
Tak tedy Dracula v Celetné. Tato inscenace měla hned na začátku handicap v tom, že se ke mě už dřív dostaly informace ze zákulisí, tak jsem už byl více méně připraven na to co přijde. Přišlo nudné, neumělé vystoupení bez humoru, plné křeče, pitvoření a splašených herců bez dozoru. Herci jsou v tom asi nevinně, protože především hraje je úplně hloupá. Skvělý nápad, který je velmi dobře zpracován a hlavně dotažen ve filmu Ve stínu upíra, je zde rozmělněn a nevyužit. Po představení jsem se dozvěděl, že autor hry ten film ani nezná. Co víc se dá říct. Nic.
Soudné sestry v divadle v Dlouhé · 25. květen 2009 by Přemysl Bukovský
Konečně! Představení se hraje už osm let a stejně tak dlouho jsem se na něj chystal, čekání ale stálo za to. Představení věrně kopíruje předlohu a jasně se ukazuje, že Pratchettovi postavy vždy tak živé ve fantazii čtenáře jsou stejně živé i na scéně. Je vidět, že herci si užívají vyhraněnost charakterů a libují si v inteligentním textu.
Už dlouho jsem nic ze Zeměplochy nečetl, ale toto představení mi připomnělo, jak moc mám Pratchetta rád pro jeho mnohovrstevnatý humor a stejně jako ho doporučuji k četbě, doporučuji i toto představení.